Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S dobrými věcmi se nemá spěchat. S těmi skvělými ještě méně. Druhé album řeckých psychedeliků VILLAGERS OF IOANNINA CITY vyšlo původně už loni na podzim, ale reedice se díky většímu labelu dočkalo až letos. Beru to tak, že si tam na mě za mraky počkalo, aby mi projasnilo konec roku, který charakterizuje všechno možné, jen ne nadbytek světla a paprsků.
Spolek z oblasti Epirus vyniká hned několika věcmi. Tou nejpodstatnější je, že jejich hudba doslova sálá teplem a dobrotou, voní jako rozpálená řecká krajina myrtou, pryskyřicí a oreganem. Od šest let staré debutové desky „Riza“ ušla pětice značný lán cesty. Jejich prvotina by se dala charakterizovat jako dílo talentované, ale silně lokální kapely, která kloubí epirejské lidové písně a klasický bigbít. V malém rybníce se jednalo o rybu utěšené velikosti, ale v globálním kontextu byla „Riza“ spíš nadějná mřenka.
„Age Of Aquarius“ ale prezentuje kapelu, která znovu vynalezla sebe sama a našla vlastní tvář. Staví svoji hudbu na robustním stonerovém základě, repetitivních (ale ne ubíjejících) silových riffech a podmanivých vokálních linkám, kde kraluje Alexův příjemný vysoký vokál. Kompozice mají svojí radostnou, euforickou atmosférou blízko k psychedelii, jejich gradace přináší na jazyk sladké tóny postrocku.
To nejpodstatnější, co hudbu VILLAGERS OF IOANNINA CITY, už tak suverénní a vtahující, odlišuje od zbytku startovního pole, je využití dechových nástrojů. Konstantis ovládá mistrovsky klasický klarinet, ale hudbu dobarvuje i výrazným kavalem, chromatickou flétnou známou všem milovníkům balkánské hudby. A pak je tu Kostas a jeho dudy, jejichž rozradostněný jekot prořezává hradby kytar jako paprsky jarního slunce. Lidové nástroje do značné míry suplují kytarová sóla, které Vesničané vůbec nevyužívají. A výsledek jednoduše nakládá.
Díky rozšířenému repertoárů najednou tradiční půdorys, ve kterém se vlivy PINK FLOYD z „pompejského“ období mísí s moderní kytarovou robustností, získává úplně novou vertikálu. „Age Of Aquarius“ je naprosto suverénně postavenou svatyní, kde sedí všechny úhly – rozmáchlé psychedelické invokace, rozjuchané folkové kousky, rockové hitovky i drsný blues rock. Na podobnou hudbu je sice více než hodinová stopáž dost bohatýrský počin, ale VILLAGERS OF IOANNINA CITY ji krájí s rozmyslem a citem pro tempo.
Za slabinu nahrávky by se dala považovat stopáž, kterou člověk pocítí zejména v závěru desky, který sází na líbivější rockové kousky a také příšerná Alexova výslovnost. Od debutu se sice Řek trochu polepšil, ale momenty, kdy „holy“ vyslovuje jako „chouly“ a vesele rýmuje „rívr“ a „delívr“ pořád hodně tahají za uši a trochu připomínají nechvalně známou italskou školu pošahané výslovnosti. Faktem ale zůstává, že díky velmi vřelému projevu mu to člověk rád odpustí, a ještě se laskavě usměje.
„Age Of Aquarius“ je totiž nádherný kaleidoskop pozitivních vibrací, deska vhodná k vzývání šťastnějšího věku a plašení stínů, kterých je kolem poslední měsíce víc než dost. Našel jsem v ní naprosto impulzivní zalíbení. Zvedla rolety ve chvíli, kdy byla tma. Tohle člověk od výjimečných desek očekává. A Dionýsos ví, že Vodnář je jednou z nejvýjimečnějších desek podivného roku netopýra. Chvalte epirejské!
1. Welcome
2. Age of Aquarius
3. Part V
4. Dance of Night
5. Arrival
6. Father Sun
7. Millennium Blues
8. Cosmic Soul
9. For the Innocent
10. Sparkle Out of Black Hole
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Žádné johoho a rum. Vodní živel, to je tma, zima, utrpení. A tahle francouzská úderka nemrtvých námořníků to dobře ví. Proto drhne agresivní melancholický meloblack, který rázně komanduje kapitánka Adsagsona a její průrazný ječák. Valí to tvrdě jak vlny!
Druhý díl trilogie těchto Švédů je ukázkou silného prog metalu bez kompromisů. Jede se většinou s pořádnou razancí a v tempu, ale nechybí ani odlehčené pasáže. A jelikož provedení je bez chyby, včetně parádního vokálu, výsledek více než příjemný.
Klasický, ryzí a slušně nabroušený heavy/thrash metal jako z dob dávno minulých. Od Portugalců IN CHAOS se nedočkáme inovací, ale ani kompromisů. Velmi dobré retro album a vůbec nevadí, že pánové mají moc rádi METALLICU.
Návrat do starých časů švédského melodického death metalu mi v podání SARCASM připomněl okouzlení, které jsem svého času prožíval u desek SACRILEGE. Ale inspirací je zde více. Pohlazení na duši pro pamětníka deathmetalových devadesátek.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.